Michael Maloney: Skrytá tajemství peněz (1. díl)
Měna versus peníze
Michael Maloney: Hidden Secrets Of Money 1 – Currency vs. Money
Mike Maloney vás zavede do Egypta, aby odhalil rozdíl mezi měnou a penězi. To je jedna z nejdůležitějších lekcí, kterou se naučíte; a tak si připravíte cestu pro pochopení budoucích epizod.
Michael Maloney: Skrytá tajemství peněz (2. díl)
Sedm stupňů moci
Michael Maloney: Hidden Secrets Of Money 2 – Seven Stages of Empire
Cesta pokračuje, tentokrát vás Mike vezme do Řecka, kde se dozvíte, kdy, kde a proč se měna stala penězi. Dozvíte se také o jednom z nejvíce očekávaných dlouhodobých hospodářských cyklů – Sedm stupňů moci. Pak se připojíte k Mikovi na soukromé schůzce v Londýně, kde se dozvíte o sedmi etapách za posledních 140 let naší měnové historie.
Michael Maloney: Skrytá tajemství peněz (3. díl)
Konec dolarového standardu
Michael Maloney: Hidden Secrets Of Money 3 – From Dollar Crisis To Golden Opportunity
Vítejte ve třetí epizodě Michaela Maloneyho – Skrytá tajemství peněz. Mike byl požádán, aby promluvil na akci v Singapuru a poskytnul svůj názor na budoucnost amerického dolaru. Jeho prezentace s názvem „Konec dolarového standardu“ ukázala velmi jasně, že dolar jako norma, má vážné trhliny a bude pravděpodobně praskat ve švech během tohoto desetiletí. Jak to ovlivní vás?
Michael Maloney: Skrytá tajemství peněz (4. díl) Největší podvodv dějináchlidstva
Michael Maloney: Hidden Secrets Of Money 4 – The Biggest Scam In The History Of Mankind
Chystáte se odhalit jedno z největších tajemství v historii světa … je to tajemství, které má obrovské důsledky pro každého, kdo žije na této planetě. Většina lidí cítí v hloubi duše, že ve světové ekonomice není něco úplně v pořádku; ale jen málokdo ví, co to je. Pryč jsou dny, kdy rodina mohla přežít jen s jednou výplatou… zdá se, že věci jsou stále více a více mimo kontrolu, ale jen jeden z milionu pochopí, proč. Chystáte se objevit systém, který je v konečném důsledku zodpovědný za většinu nerovností v našem dnešním světě. Mocní, kteří nechtějí, abyste věděli o tom, jak funguje tento systém a co je udržuje posledních 100 let v horní části finančního potravního řetězce…
Michael Maloney: Skrytá tajemství peněz (5. díl)
Když jsou peníze poškozené
Michael Maloney: Hidden Secrets Of Money 5 – When Money Is Corrupted
Vítejte v 5. epizodě Michaela Maloneyho – Skrytá tajemství peněz. V tomto pokračování, budeme cestovat do Berlína a Frankfurtu nad Mohanem, kde se nám podařilo natočit muzeum peněz přímo uvnitř Bundesbanky… v jedné z největších světových centrálních bank.
Tato epizoda slouží jako ideální základ pro ty, kdo objevují měnový matrix kolem sebe, jak to jasně ukazuje historie skutečných peněz a proč je to pro naši svobodu tak důležité. Kvalita společnosti je přímo úměrná kvalitě jejích peněz. Dlouhodobé znehodnocování měny může skončit nebezpečnými deficity, dluhově řízenými katastrofamy, a nakonec… bludy diktátorů. Historie dokazuje, že je to pravda.
Podle novináře Erika Besta byla intervence proti koruně, kterou provedla loni ČNB, formou konfiskace majetku. V rozhovoru s Petrem Novotným na Rádiu ZET v pořadu Investice ZET hovořil Best o rostoucím nebezpečí konfiskací.
Nucená „mobilizace“ úspor, spuštění kolektivního a nedobrovolného „spořicího účtu“ pro financování kapitálových investic firem, návrat a expanze sekuritizace a nakonec změna účetních standardů, která bude blížící se katastrofu zakrývat až do doby, než se vše zhroutí. To vše plánuje Evropská unie v novém dokumentu, který získala agentura Reuters.
Úspory pěti set milionů obyvatel Evropské unie by mohly být využity k financování dlouhodobých investic cílených na podporu ekonomiky a vyplnění mezer, které banky ve finančním systému zanechaly po finanční krizi. Evropská unie se totiž nyní poohlíží po způsobech, jak seskupení 28 států vymanit ze silné závislosti na financování prostřednictvím bank, a alternativách, které by mohly přinést prostředky pro financování malých firem, projektů na infrastrukturu a ostatních investic.
Realokace hotovosti, tedy přesunutí hotovosti uložené stranou v důsledku kyperské konfiskace vkladů do rizikových aktiv nebyla dostatečně přesvědčivá. Jak lépe pro iniciativu získat podporu než uveřejnit, že úspory každého Evropana budou ve hře v rámci strategie EU na velké přerozdělování bohatství?
Regulace brzdí financování reálné ekonomiky
„Hospodářská a finanční krize oslabila schopnost finančního sektoru směřovat peníze do reálné ekonomiky, zejména do dlouhodobých investic,“ píše se v dokumentu, který má agentura Reuters k dispozici. Jinými slovy, autority konečně připouštějí, že ECB v posledních pěti letech selhala v ozdravování finančního systému.
Evropská komise dále požádá v druhé polovině roku regulátora EU o konzultaci návrhu zákona o „mobilizaci penzijních úspor za účelem dlouhodobého financování“.
O možné konfiskaci vkladů drobných střadatelů z EU na způsob Kypru se nehovoří poprvé. Nyní se zdá, že se tyto obavy začínají naplňovat. V dokumentu EU není zmíněno, že úspory Evropanů budou na uvedené účely využity zcela nedobrovolně, jen na základě uvážení unie. Proč nenazývat věci pravými jmény – „mobilizace“ vkladů je jen společensky přijatelnější výraz pro „konfiskaci“.
Banky si již dlouhodobě stěžují, že úvěrovou aktivitu, potřebnou pro ekonomiku, komplikuje zpřísněná regulace přijatá v reakci na krizi. Nová pravidla je nutí držet mnohem větší „bezpečnostní polštáře“ kapitálu a likvidity. Podle dokumentu bude během dvou let „přiměřenost“ kapitálových a likviditních pravidel pro dlouhodobé financování revidována. Očekává se, že proces bude přezkoumán také v USA a dalších zemích, aby nehrozilo riziko nespravedlivé výhody evropských bank.
Společný spořicí účet na financování firemních kapitálových výdajů (CAPEX)
Kroky na podporu financování v EU zahrnují například podporu crowdfundingu, koncept, v němž by velké množství investorů přispívalo relativně malými částkami, které by dohromady vytvářely větší společný fond určený k financování.
Do konce roku EU dokončí studii proveditelnosti spuštění plánovaného spořicího účtu EU. Ten by měl být otevřen drobným investorům, jejichž peníze budou vytvářet společný fond využitelný pro investice do malých podniků. Úředníci se pravděpodobně inspirovali v USA nedávno spuštěným kolektivním spořicím penzijním instrumentem s „bezrizikovým a garantovaným výnosem“ známým pod zkratkou MyRA.
„Když se firmy zdráhají utrácet peníze na kapitálových výdajích, proč by za ně neinvestovali Evropané – ať chtějí, nebo ne!“ komentuje situaci lakonicky server Zero Hedge, známý svou zálibou v kontroverzních tématech na hranici konspirace.
V oblasti podpory financování malých firem plánuje Komise letos dále prozkoumat, zda budou zapotřebí nějaké změny související s vytvořením likvidního a transparentního trhu pro obchodování korporátních dluhopisů v EU. Do konce roku chce „revidovat“ způsob zacházení evropského regulátora s krytými dluhopisy. Takový krok by vítalo hlavně Dánsko, protože má rozsáhlý trh dluhopisů, které banky využívají k financování úvěrů na bydlení.
Sekuritizace aktiv opět na scéně
Dalším tématem je snaha oživit trh sekuritizací (sekuritizace je transformace pohledávek na cenné papíry). Tento trh má za úkol shromažďovat různé úvěry (jako například hypotéky) do strukturovaných dluhopisů, které pak banky prodávají za účelem navýšení vlastních prostředků nebo kapitálu firem. Trh byl paralyzován finanční krizí, kdy začaly v roce 2007 dluhopisy navázané na americké hypotéky hromadně defaultovat (došlo tedy k nedodržení závazků – nesplácení). Kolaps v následujících dvou letech vyvolal krizi celosvětových rozměrů.
Podle dokumentu bude Komise možná do budoucna uvažovat o zvýšení likvidity podobných produktů. Svůj záměr by měla zohlednit při finalizaci nového pravidla, které bude určovat, která aktiva mohou banky započítat do likviditních rezerv. Signalizuje to možné uvolnění definice povolených aktiv od regulátora EU.
V podstatě chce Evropská unie rozproudit trh, který byl primární příčinou insolventnosti evropských bank. Pamatujete si ještě na doby, kdy přesvědčiví salesmeni z Goldman Sachs prodávali složité produkty přihlouplým evropským bankéřům?
Kreativní účetnictví pro bankovní rozvahy
Dokument se dotýká také role investorů a správců aktiv. Autority pravděpodobně navrhnou revizi evropské regulace v oblasti práv akcionářů. Za cíl si kladou „zajištění lepšího zveřejňování zapojení institucionálních investorů a politiky hlasovacích práv“.
Asi nejkontroverznější je pasáž, podle níž Komise zváží, zda je v novém globálním účetním pravidle „přiměřené, zejména vzhledem k dlouhodobým investičním byznys modelům, využití férové hodnoty nebo oceňování aktiv v aktuálních sazbách“.
Návrh na řešení změny účetních principů je skutečnou třešničkou na dortu. Přesný obrázek bankovních rozvah se tak může stát minulostí.
„Bail-in“, tedy zapojení investorů do záchrany insolventního subjektu, se stal běžnou praktikou při snaze odvrátit bankrot systémově důležité banky nebo snížit veřejné zadlužení.
Žádné bankovní konto nebo úspory ve fondu už nejsou stoprocentně bezpečné. Kyperský precedent posloužil jako šablona pro bail-in procedury na Novém Zélandu, v Kanadě i po celé Evropě. Je jen otázkou času, kdy systém přijmou i Spojené státy. Polské soukromé penzijní fondy si přivlastnila vláda, participace investorů na záchranném balíčku se organizuje také u největší italské banky.
Polsko
Jednoduchá matematika. Aby Polsko snížilo vládní dluh, vzalo si peníze z penzijních fondů. Polská vláda se sice snažila, aby to působilo jako složitý, nicméně legální manévr, skutečnost je ale taková, že byla soukromým investorům sebrána aktiva bez jakékoli kompenzace.
Řadu let všichni Island chválili za to, jak zvládl svou finanční krizi. Nyní ale islandská vláda navrhuje, že bude „všeobecná záruka“, která byla schválena v říjnu 2008 a vztahovala se na všechna bankovní konta, omezena pouze na vklady do 100 tisíc eur.
Odstranění „nouzového“ opatření může být možná někým vnímáno pozitivně, nic to ale nemění na faktu, že to silně připomíná evropské praktiky s participací velkých střadatelů na odpisech insolventních bank. Diskuze mezi věřiteli islandských bank a vládou ohledně odpisů a zpřísnění kapitálových kontrol (zabraňujících odlivu zhruba 8 miliard USD) zatím uvázly na mrtvém bodě.
Evropští ministři financí se nedávno dohodli na plánu, který z bail-in učiní standardní proceduru pro případné budoucí záchrany systémově důležitých bank (too big to fail). Držitelé dluhopisů a akcií a střadatelé s vklady nad 100 tisíc eur se budou na záchraně problémové banky podílet jako první – před daňovými poplatníky. Drobní střadatelé budou (zatím) uchráněni. Peníze daňových poplatníků budou sloužit jen jako poslední záchrana.
Itálie
Plnohodnotný bail-in se už organizuje u nejstarší italské banky, která nutně potřebuje finance na rekapitalizaci. Kdo ztráty z odpisů v bance Monte Paschi utrpí? Nejspíše se na záchraně banky budou muset podílet držitelé senior dluhopisů a střadatelé. Podřízených dluhopisů je v kapitálové struktuře banky minimum.
Kapitálová struktura italské banky Monte Paschi | Zdroj: Bloomberg
Monte Paschi tiše zahájila bail in dluhopisových investorů, když oznámila, že přerušuje platby úroků u třech hybridních cenných papírů. Chce tak dostát požadavkům evropských autorit, které chtějí, aby držitelé bondů přispěli na restrukturalizaci zachraňované italské banky.
Podle podmínek těchto cenných papírů nemají držitelé žádné záruky ani nároky na kompenzace. Banka může pozastavit výplatu úroků, aniž by oznámila bankrot, a když platby v budoucnu obnoví, nemusí nic nahrazovat. Procedura s hybridními bondy může posloužit jako šablona pro nápravu celé rozvahy banky. Střadatelé zůstávají nedotčeni, dá se ale očekávat, že i je nakonec potkají kyperské strasti.
Nový Zéland
Vláda projednává implementaci bail-in systému pro zvládnutí jakéhokoli budoucího krachu velké banky. Na Novém Zélandu přijdou v takovém případě o část svých úspor i drobní střadatelé. Jakmile se banka dostane do režimu OBR (Open Bank Resolution), jak se program pro vypořádání s insolvencí velkých bank nazývá, všem střadatelům budou přes noc sníženy vklady o tolik, kolik bude potřeba na financování záchrany banky. Novozélandská centrální banka právě finalizuje implementaci tohoto systému.
Kanada
Dokonce i Kanada postupuje směrem k přijetí systému bail in, je i součástí návrhu nového kanadského vládního rozpočtu. Černé na bílém to lze najít na stránkách 144 a 145 v dokumentu „Economic Action Plan 2013“. Plán navrhuje implementovat bail-in režim pro systémově důležité kanadské banky. Dolní sněmovně byl předložen 21. března 2013, tedy ještě předtím, než propukla krize na Kypru.
Vlády z celého světa považují peníze lidí za prostředek k řešení jakýchkoli budoucích vážných problémů systémově důležité banky. Jednou z nejlepších cest, jak je zachránit, je diverzifikovat (nenechávat všechna vejce v jedné ošatce). Když budou peníze na různých místech, bude pro vládu těžší je všechny zkonfiskovat.
Známý případ „úspěšné“ pomoci Mezinárodního měnového fondu je Argentina. V roce 2001, když zrealizovala požadavky MMF (IWF), další předem domluvené úvěry již nedostala. Byla neschopná plateb a totálně zkrachovala. Schweizerische Wochenzeitung ze dne 10. ledna 2002:
„Argentina hospodařila v posledních letech přesně dle pravidel Mezinárodního měnového fondu. O své dluhy pečovala s vidinou možnosti dalších půjček. Měnovému fondu se to zdálo v pořádku. A odpovědné kruhy ve Washingtonu, Buenos Aires a Madridu si spokojeně mnuly ruce, když sledovaly, jak perónisté ( = stoupenci politické ideologie J. D. Peróna a jeho ženy Evy v Argentině – pozn. překl.) prodávají jeden státní podnik za druhým a prohospodařují i nerostné bohatství země. Argentina by podle mezinárodních směrnic a liberalizaci hospodářství mohla posloužit jako ukázkový příklad. Také když Menemova vláda očividně nepoužila příjmy z prodeje státních podniků a nerostných zdrojů ke snížení státního dluhu, držel Mezinárodní měnový fond nadále svou linii. Stát dostával i nadále půjčky, smyčka (dluhů) se utahovala a vydojilo se, co se dalo.“
V prosinci 2001 vyšly v mnoha městech desetitisíce Argentinců do ulic a bušili přitom lžícemi o hrnce, aby tak protestovali proti vládě, jež vedla zemi k bankrotu. Kdo mohl, měl své zlato již dávno v zahraničí. Země se propadla do chaosu. Vláda se neortodoxními metodami pokoušela udržet v zemi alespoň nějaké zlato. Bylo zavedeno tak zvané corralito ( = česky chlívek): každý občan mohl ze svého konta měsíčně vyzvednout jen tisíc pesos ( = přibližně tisíc amerických dolarů). Zbytek byl zmražený. Část vkladů v dolarech byla navíc převedená zpět na domácí měnu. 18. prosince 2001 vyhlásil prezident Fernando de la Rúa výjimečný stav. Protesty vyústily v krvavé pouliční srážky s policií. O čtyři dny (a po řadě obětí na životech) později byl prezident svržen.
„Pád Ferdinana de la Rúa“, psal americký ekonom a hlava Z-Magazínu Mark Weisbrot v listu Washington Post dne 25. prosince 2001, „nemohl nikoho překvapit. Implose ( = opak explose; vnitřní integrita porušena vyšším tlakem okolního prostředí) v Argentině nese jednoznačně otisky prstů Mezinárodního měnového fondu.“
Mnohé z toho, co se odehrálo před státním bankrotem v Argentině, se bohužel velmi podobá krizi v Řecku po roce 2010. Hlavními důvody špatného stavu státního rozpočtu bylo krácení daní a korupce. Podobnosti existují i v měnovém systému. Argentina navázala svou měnu v roce 1992 na americký dolar, a tím rovněž pustila z rukou otěže vlastní měnové politiky. Jako v případě Argentiny, pocházely přibližně tři čtvrtiny věřitelů ze zahraničí. A v obou zemích navrhoval MMF (IWF) opatření, jež měla vést ke konsolidaci ( = ustálení) měny.
Princip je jednoduchý a účinný: Národ se natlačí do obrovských dluhů, až nakonec nemá nikdo peníze. Potom se stát přinutí ke krácení výdajů na sociální účely a platy a současně musí zvýšit daně. Pro obyvatelstvo to znamená: minimální příjmy ale vyšší výdaje – jistojistě skvělý obchod! Když stát zkrachuje, supi si poraženou krávu naporcují a národu zůstanou jen bezcenné zbytky. FAZ k tomu 15. září 2010 píše:
„Pro Řeky, kteří v měnové unii čelí podobným tlakům, jsou Argentinci se svou kombinací přebujelého státního dluhu a pevného směnného kurzu, podle mínění mnohých ekonomů, přímo osudovým předobrazem. Podobně jako Argentina, mělo i Řecko již léta obtíže s přizpůsobením rozpočtové politiky požadavkům zvoleného směnného kurzu, argumentuje Desmond Lachman z Amerického institutu pro podnikání a výzkum politiky. Měnový fond v Argentině pouze zdržoval nevyhnutelné – a sice zrušení návaznosti pesa na americký dolar, dokud se nenavršila nepřekonatelná hora dluhů. Lachman doporučil Řecku, aby se poučilo od Argentinců a opustilo měnovou unii. Nezbytné období recese před novým začátkem by se tak mohlo zkrátit na minimum.“
Tím vyslovil Desmond Lachman to, co jsem v případě Řecka považoval za jediný správný krok: vystoupení z eurozóny, znovuzavedení vlastní měny a s tím spojené oddlužení. Na veřejnosti a v médiích se však o této možnosti nesmělo diskutovat, neboť to mohlo ohrozit další existenci Evropské unie. Místo toho byli řečtí politikové očividně donuceni prodat vlastní národ a zemi Mezinárodnímu měnovému fondu.
Má osobní rada: Nikdy nevěřte výkladům politiků nebo médií a hlavně si nikdy nezapomeňte položit otázku: „Komu to prospěje?“
ZDROJ: Úryvek z knihy: Michael Morris – Co nesmíte vědět!
Mnohé obchody a podniky na Kypru však nepřijímají platební karty a požadují pouze hotovost, což obyvatelům ještě více komplikuje tuto těžkou situaci.
Výsledek je přinejmenším pro Evropu dost děsivý, protože vzpomeňte si, že primárním politickým účelem zničení kyperského finančního systému bylo jednoduše potrestat a pokořit ruské miliardářské oligarchy, kteří drželi desítky miliard „nepojištěných“ vkladů u dvou největších bank tohoto ostrovního národa.
Ukázalo se, že ti samí oligarchové možná využili tu týdenní proluku totálního chaosu v bankovním systému k transferu spousty hotovosti, kterou měli uloženou u dvou hlavních kyperských bank během procesu, kterým činí z celého toho trestného úderu kolapsu kyperského finančního systému naprostou parodii.
Pokud se na místě zavede řádně kapitálová kontrola, tak je to konec tohoto monetárního systému, jak ho známe – přinejmenším pravděpodobnost jejího zavedení na Kypru během tohoto. Pak bude euro na Kypru mít okamžitě významně nižší hodnotu než euro v Německu nebo třeba i v Řecku. Nebo řekneme-li to méně ekonomicky, ale výrazně výhružněji, představte si tohle: existuje jedno dost fundamentální pravidlo v ekonomické politice, národní státy si musí vybrat z následujícího, ale nemohou mít všechno najednou: z nezávislé monetární politiky (jinými slovy stanovovat svoji vlastní úrokovou sazbu), z pevné úrokové sazby a z volného pohybu kapitálu. Ekonomové to nazývají „nemožná trinity“ čili trilema, protože nikdy nemůžete mít všechny tři v jednom okamžiku. Pokud Kypr opustí volný pohyb kapitálu, je příštím logickým krokem mít i svou vlastní nezávislou monetární politiku, jinými slovy opustit jednotnou měnu.
Kypr se stane modelem pro řešení bankovních problémů. Tuto větu prohlásil šéf Euroskupiny Jeroen Dijsselbloem. Akcie bank v eurozóně skokově propadly.
Ekonom Anatole Kaletsky okomentoval výrok slovy: „Kdokoliv, kdo drží více než 100 000 euro ve francouzských, španělských nebo italských bankách, je buď blázen, nebo trestně odpovědný z nedbalosti, pokud tam má firemní účet.“
Krize má už několik nej. Kromě jiného soutěží Kypr o nejdelší bankovní prázdniny za posledních sto let. Kyperští politici těsně před uzavřením bank skryli do zahraničí skoro 4,5 miliardy eur. Pro srovnání kyperské banky dostal do problému bankrot Řecka, který je stál 3,75 miliardy euro. Další možná desítky miliard si vybrali Rusové a Britové v pobočkách kyperských bank v Londýně, kde žádné bankovní prázdniny nebyly. Během posledních 147 bankovních krizí od roku 1970 se bez ohledu na výši kapitálu ještě nikdy nestalo, aby na základě politického rozhodnutí byli poškozeni vkladatele. To vše jenom proto, aby politici udrželi Kypr za každou cenu v eurozóně.
Jestli toto je skutečně model pro eurozónu, tak se máme na co těšit.
Světový tisk právem spekuluje, jestli cílem bylo zachránit Kypr nebo zničit daňový ráj.
